XXX.ročník RUSOVCE a naše výprava
Rusovce 2017
Jako každý rok,tak ani letos tomu nebylo jinak a zástupci Hanáckého okrsku vyjíždí na hasičskou soutěž s historickou technikou na Slovensko do městské části Bratislavy-Rusovců.Letos to byl již jubilejní XXX.ročník.
V sobotu ráno dne 2.září za podpory Magistrátu města Olomouce - odboru ochrany a svolením operačního důstojníka Hasičské záchranného sboru Olomouckého kraje,vyjíždí členové sboru dobrovolných hasičů z Olomouce Radíkova a Olomouce Droždína do výše uvedené oblasti.
Běžně se vyjíždí v sobotu ráno,ale tentokrát někteří nadšenci z řad radikovských hasičů vyjeli již v pátek aby o nic nepřišli a mohli se nenápadně vloudit do přízně místních hasiček a být „k ruce“ při přípravách této soutěže.My ostatní tradičně,jak jsem již vzpomněl,vyjeli o den později.Cesta jako každý rok je namáhavá,...ale tam to ještě jde.Po menší přestávce na břeclavské benzinové pumpě která byla v plánu,spěcháme,s přilepenou žemlí na patře, k našim sousedům.
Příjezd do Rusovců se nám zdařil na první pokus a včas.Na věži místního kostela zrovna odbíjelo deset hodin.Místní bratři hasiči byli v takovém zápřahu,že si naší přítomnosti ani nevšimli,ale jinak tomu bylo u sester hasiček.Ty na nás netrpělivě čekali u prezentačního stolku protože soutěž již měla začít za malou chvíli.Naštěstí to vše zvážili,upravili propozice soutěže a vše posunuly na poledne.
Po usídlení v zámecké zahradě na místo z dob předešlých a rozbalení základního tábora začala družba s místními hasiči.Přivítání chlebem a solí se nekonalo ale vzali jsme za vděk i nabízenou uzenou krkovicí.O pivo se nám již postarali naší bratři pionýři.Nasyceni a ukojeni jsme se všichni vydali ve vycházkových stejnokrojích k slavnostnímu nástupu před místní Hasičskou zbrojnici.
Úderem dvanácté hodiny se po předání velení průvodu starostovi sboru dalo vše do pohybu a v úhledném trojstupu vyrazilo,na obdiv místním obyvatel,do zámecké zahrady.
Po přivítaní všech soutěžících sborů starostou městské části a významnými představiteli hasičského združení,řekl na závěr pár hřejivých slov z Bible s posvěcením soutěže i místní farář.Moc pěkné.
K podivu všech zůčastněných byly některé sbory obdařeny plaketou a medailí za příkladnou práci a dlouhobou vzájemnou spolupráci bývalým starostou sboru Viktorem Chalasem.My byli mezi nimi.
Dodatečně moc děkujeme.
Losovámí pořadí bylo letos poprvé naplánováno až po tomto slavnostním zahájení.Při pohledu do losovacího klobouku jsem vytáhl,jako roky před tím,devítku která se zdála být dobrým odrazovým můstkem pro novice z našeho soutěžního družstva Hanáckého okrsku.
Na začátku soutěže nám ukázali místní hasiči vzorový útok a s časem 38 sekund se až do konce zápolení hřáli na výsluní.My ostatní jen paběrkovali v umístění za nimi.Nám se také povedl zdařilý útok ale tentokrát jsme nedosáhli minulých úspěchů a museli se spokojit s časem 49 sekund a celkově šestým místem.Celkem závodilo 13 sborů,...takže dobrý průměr.
Ale jak říká klasik,“Není důležité vyhrát,ale zúčastnit se!“
Ještě před slavnostním ukončením soutěže přišla naše chvíle a mohli obdarovat všechny soutěžící družstva „dárkem z Litovle“,pivo v plechu přišlo všem k chuti a potěšení.
Letos nás vedení litovelského pivovaru obdarovalo nemalým sponzorským darem a my tak mohli prezentovat jejich výrobky a pochlubit se výborným moravským pivem.Mockrát děkujeme!!!
Po těchto oficialitách již přišlo vytoužené„osobní volno“.Ochutnávky všech možných pokrmů z řad místních i maďarských gulášů,tradičních zelných polévek a to vše poctivě zalité pěnivým mokem dá zapomenout na jakékoliv životní nezdary,vytěsnit chmury a pomohou vyzdvihnout,byť i malá, prožitá pozitiva.V těchto chvílích je hlava,na rozdíl od zadnice,vysoko v oblacích.
K večeru došlo i ke hře na kytaru.S velitelem Hanáckého okrsku Pecou jsme hrábli do strun a svou hudební produkcí bavili celé přilehlé okolí až do pozdních nočních hodin,až do osudné chvíle,kdy mi při přehrání písně „Severní vítr je krutý“něco zaskřípalo v kytaře a,asi mrazem,popraskaly všechny struny!?
„Tak to mi manželka neuvěří!!!“,láteřil jsem a stáhnul se do ústraní.No prostě horor,jako v té pohádce „O Cvrčkovi“.V létě pohoda a v zimě si ani nevrzne,...myslím tím na ty housle!
Po půl noci začalo pršet a ti kteří si zapomněli uschovat své osobní věci do příbytků měli smůlu a vše měli promáčené.
„Kdo mi načůral do bot!?“brblal jsem ráno při pohledu na své mokré zánovní tenisky.
„Jó,když si je necháš celou noc před stanem,tak se nediv!“,odvětila mi v polospánku manželka.
„Přece nepolezu do spacáku v botech.“,kontroval jsem výmluvně.
„Myslím že jsi tady poprvé a naposled!“,dodal jsem ještě potichu,aby mě neslyšela.
A to ještě neviděla „kejtru“pomyslel jsem si a vykoukl ven ze stanu.
Ráno zabalené do šedivých deštivých mraků nevěstilo nic dobrého.Ranní hygiena se odbyla na dobu nezbytně nutnou a tak nastal čas začít se shánět po něčem k snědku.Pod kotlem polní kuchyně se již topilo a vůně ohřáté kyselice se linula okolím.Obsluha stánku,z řad místních hasičů,byla již zase na svých místech,tak nezbylo než se přidružit.
„Nandej mi taky do „taněra“žadonil u „kuchařky“ Ivety droždínský starosta Milan a podal ji prázdnou odměrku připomínající kbelík od hořčice ze závodní kuchyně.
„A ještě chleba.“,dodal spokojeně a ještě na chvíli zalezl do stanu.
My ostatní dojídali zbytky z předešlého dne,na které si nikdo v tom zmatku ani nevzpomněl.
A že toho nebylo málo.Od uzené krkovičky přes oschlé řízky až po vynikající pastu z vepřového masa namazanou na vysoko na chleba konče.No prostě jako v antickém Římě,...úplné„lukulské hody“.Po tomto ranním koloritu nastala dlouho trvající debata o tom co by se příště mohlo udělat lépe s dalšími rádoby inspirativními postřehy.Mě bolela hlava už jenom při pohledu na futrál a ne tak ještě pomyslet na to co je uvnitř.Až to moje zjistí,..tak už možná žádné příště nebude! Vše završili mí „kamarádi“ sborovým zpěvem a výběrem písně od Vaška Neckáře „Tu kytááááru jsem koupil k vůůůůli tobě.“,moc vtipné!!!
„Ticho bratři!“,okřikl jsem je všechny pohlavkem a změřil přísným pohledem.
„Zatím se nic nesmí prolátnout,...až doma.“dodal jsem zbaběle.
Po vyčištění přilehlého prostoru po našem nocování začala příprava na oběd.Smáčení trvalým deštěm jsme,bez odmlouvání,přijali pozvání do prostorného vojenského stanu,kde mělo proběhnout slibované pohoštění.Přípravy na polední menu nebraly konce a kručení v žaludku nám dávalo všem hlasitě najevo,že je vše v útrobách zpracováno a čeká se jenom na další příděl.
Příbory již byly vzorově přeleštěny,ubrusy úhledně nataženy a ve stanu jenom tma,tma tmoucí a nehostinná zima.Úderem třinácté hodiny se ale vše rozzářilo a začaly se dít věci. V pomyslných vojenských futrech,jako zjevení, stanuli místní kamarádi,Majka s Danem,obtěškáni pečícími plechy s teplou voňavou vepřovou pochoutkou.Pečené plecko s libovou krkovičkou ozdobené sterilovaným okurkem a jemně pálivou papričkou podávané s místním výborným chlebem,...není nic chutnějšího.
Tak my si tam žijeme.
„Zazvonil zvonek a pohádky je konek.“zavzpomínal na své dětství řidič Pavel,zvaný též Děda a jal se uklízet ze stolu.
„Už jsem měl být dávno doma,...kulečník čeká!“,netrpělivě dodal..
Nevím,ale možná tím chtěl zlehčit napjatou atmosféru před loučením a my ostatní s ním souhlasili.Začalo loučení.Utřeli jsme mastné pusy,vyměnili pár polibků,zamáčkli slzu a se slibem brzkého vidění „kopli do vrtule“.
Čauky kamarádi a zase„dovi“v příštím roce na naší Netradiční soutěži.
Cesta zpáteční se nesla v duchu pohody a případného pochrupávání.Taky na mě padla dřímota a tak přivřel na chvíli unavená víčka.Po procitnutí jsem s uspokojením zjistil že jsme skoro v Brně a řidič je pořád na svém místě.
„Zastav,...nějak mě tlačí boty.“prosil jsem Pavla a dával mu jasně najevo že se mi „chce“.
Holky,Lenka s Lenkou,se přidali a tak jsme za Brnem udělali malou komerční přestávku s nutnou výměnou informací.
Bratři hasiči z Olomouce-Droždína nás dojeli za malou chvíli a tak mohli ještě společně domluvit potřebné technické podrobnosti.
„Máte tam ještě něco v plechu?“,žadonil jsem nově příchozí o jedno pivko.
„Tankovat budeme až doma!“prohlásil rezolutně žíznivý Pavel a spěchal k vozidlu.
Dopili jsme kávu a také pospíchali za řidičem.
Z Brna do Olomouce je to co by kamenem dohodil a tak za slabou hodinku byli skoro doma.
V Olomouci Holici jsme doplnili pohonné hmoty a po rozloučení s droždínskými bratry ujížděli k domovu.
Před Hasičskou zbrojnicí nás kupodivu nikdo nevítal a tak po provedení věcí potřebných a nahlášení příjezdu operačnímu důstojníkovi HZSOl mohli pomýšlet na odměnu.
„Lásko,že ještě mohu strávit zbytek odpoledne s kamarády v místním pohostinství?“žádal jsem slušně svou ženušku o trochu soucitu.
„Ty toho ještě nemáš dost!“odpověděla jako obvykle ale potom přikývla.
Vše bylo prozaičtější,na pivo jsem už chuť neměl ale nechtěl jsem být u toho,až začne vybalovat!
Bylo deštivé nedělní odpoledne,...ticho před bouří.
zapsal: Prudký Čestmír
Účastníci z Olomouc-Radíkova jmenovitě: Lenka Prudká,Lenka Hudcová,Míša Válová, Čestmír Prudký,Pavel Hudec,Jan Preiner,Vladislav Langer,Michal Titz,Radek Klíma a Lukáš Hudec.
Účastníci z Olomouce-Droždína jmenovitě:Dáša Prášilová,Petr Spáčil,Milan Brablík,František Konečný,Tomáš Tichý,Jindřich Večeřa a Jiří Hájek.
