VVH Olomouc - Holice
Výroční valná hromada v Olomouci Holici. ( zápis : bratr Čestmír Prudký )
Vyjeli jsme v sobotu 27.ledna krátce po obědě. Otěží svého auta se ujal bratr Sámer/Lisa Miloslav/ a já přisedl jako spolujezdec. Celou cestu jsme promlčeli o jednom a tom samém problému, a to, kdo přednese „zdravici“, což je pozdravení a pochválení místních hasičů jménem našeho sboru.
Delegovaný byl na tuto funkci již s dostatečným předstihem náš „mluvka“ Sámer, aby se mohl na tuto slavnostní situaci patřičně připravit. Vše bylo nakonec jinak, ale to až později.
Příjezd a zaparkování před bývalým Motorestem, nyní Českou hospodou, se nám podařilo s časovou rezervou a na první dobrou.
Po přivítání s kamarády z vedení holického sboru jsme vstoupili do lokálu. Interiér podniku byl příjemný a pěkný ale pro pořádání výroční schůze dosti těsný. Byla to, ale jejich volba a nic se na tom nedá změnit, pomysleli jsem si a hledali místo k uvelebení. Přízemí již bylo plné, tak jsme vzali za vděk místem na balkóně, tedy respektive na zvýšeném přízemí.
Čas se naplnil a začátek schůze byl tu. V úvodu se ujal slova starosta sboru Jarda Šponar a po přivítání všech vzácných hostů a přítomných předal mikrofon svému zástupci bratru Balekovi.
Ten svou duchaplnou zprávou informoval přítomné o celoročním životě sboru jak v oblasti sportovní činnosti tak v pořádání mimořádných kulturní akcí, moc pěkné.
Dále, v pořadí programu, přednesl svou zprávu velitel zásahové jednotky Jiří Kučera v níž seznámil posluchače s náročnými zásahy a krizovými úkoly kladené na ně vedením Integrovaného záchranného systému olomouckého kraje a také pro ochranu bližního svého. Velice inspirativní.
Po pokladní zprávě a revizi hmotného a nehmotného majetku nastala dlouho očekávaná diskuze.
Naši předřečníci z řad přizvaných okolních sborů sklízeli potlesk jak na běžícím páse až do chvíle našeho projevu. Mikrofonu se ujal Sámer a s útrpným pohledem spočinul na mne. Na nic jsem nečekal a chopil se nabízené šance.
Po pozdravení, poděkování za pozvání a popřáním všeho nejlepšího do dalších let jsem „rozčísnul“ ticho v sále se slovy, „V minulosti jsme k vám jezdili skoro jako za trest“, a tím také nabyl jejich pozornost. „Až tak?!“, zašumělo v sále.
Vzápětí jsem se omluvil za svou neomalenost, ale hned urputně zabrousil do dob ze začátku naší spolupráce v okrsku. To, že jsem na tenkém ledě holického rybníka jsem zjistil až ve chvíli, kdy jsem jim připomněl historickou roli „náhradníků“ v tomto hasičském seskupení bývalého Svatokopeckého okrsku. Pak už sice přišla na řadu jenom samá pozitiva a upřímná chvála jejich činnosti, ale na konečném výsledku mého projevu se již nedalo nic zachránit. Nevole se nesla sálem a protesty na sebe nadaly dlouho čekat.
První kdo přišel s odezvou na můj příspěvek byl bývalý starosta sboru Zdeněk Sedláček a všem přítomným smutně sdělil, že nepočítal s tím že dnes přijde takto o svého dobrého dlouholetého kamaráda a měřil si mě svým přísným pohledem. Sorry jako, ale já jsem jenom chtěl připomenout těm starším a zkušenějším že začátky naší spolupráce v okrsku nebyli lehké a že jejich novátorské myšlenky u nás nepadly na pole orné, ale tak trochu válečné. Postupem let, je ale všemu jinak a jsme upřímně rádi, že jsou holičští hasiči nedílnou a pevnou součástí dnes již Hanáckého okrsku.
Diskuze pokročila ke svému závěru a na programu byla ještě poslední tečka a to pohoštění. „Myslíš, že nám taky dají?“, přiklonil se ke mně Sámer a upřeně hleděl, až se rozletí dveře kuchyně. Kuřecí plátek plněný sýrem v trojobale s bramborem byl na stole i před námi, a tím byly chmury s nervozitou ty tam. Brzká večeře byla výtečná a po dopití posledních doušků rozpitého piva jsme pomýšleli na návrat k domovu. Při loučení s kamarády se ke mně přitočil Zdenda a s úsměvem mi podal pravici a já jeho nabízenou ruku pořádně stisknul na důkaz toho, že se mezi námi vlastně nic zásadního nezměnilo. Konec dobrý, vše dobré, ale taky se kolikrát říká, „Mlčeti zlato!“
Při cestě zpět mě Sámer rezolutně napomenul: „příště budu mluvit já a ty mi nevytrhávej mikrofon z ruky. Já jsem to měl všechno perfektně připravený!“ A já s ním tentokrát tiše souhlasil.
Ještě jsme na závěr dne chvíli nakoukli do naší hospůdky, polkli dvě piva a upalovali k domovu.
Byla ještě sobota 27.ledna 2018,těsně před klekáním,...na zvoničce.
