V Holici letos byla samá překvapení
Stejně jako každý rok vyrazili naši ostřílení delegáti na Valnou hromadu do Holice. Nemířili jsme tentokrát do klubovny pod Mateřskou školou, ale cíl naší cesty byl salónek v Restauraci na statku ( Překvapení č.1 ). Velitel a řidič v jedné osobě bratr Prudký Čestmír, zaparkoval přímo pod okny jednací místnosti , a to ve směru nejkratší cesty domů, kdyby bylo třeba rychle odjet ! Všichni jsme, ale doufali, že toto třeba nebude. Po hlavních organizátorech jsme dorazili jako první a tak se naše jména na prezenční listině v kolonce "hosté" ocitla jako první. Měli jsme tedy dostatek času obhlídnout jednací sál, únikové cesty a samozřejmě zvolit si stůl s dobrým výhledem. Velitel sedl tak, aby měl náš VW stále na očích. Po chvilce se začali scházet další hosté a členové místního sdružení až byl za chvíli plný sál. Mezi známými tvářemi se pohybovalo i spoustu nových a tak jsme jen čekali, co si pro nás domácí připravili. Po prvních objednávkách, když měli všichni piva na stolech ( Překvapení č.2 ) , se slova ujal starosta bratr Šponar a zahájil schůzi. Schůze byla ukázková a myslím, že domácí ukázali všem přítomným, jak lze prakticky spojit jednací řád s přehlednými zprávami z činnosti za uplynulý rok. Zprávu postupně přednesl - starosta, velitel zásahové jednotky, hospodář a to vše pod vedením jednatele sboru. Samostatný prostor patřil i předání ocenění, kde snad každý člen sboru dostal nějaké ocenění. Vrcholem bylo udělení " 50 let za členství v SDH" bratru Vaculíkovi, který na schůzi jako vždy rád přišel. Proběhla také diskuse, kde zdravice střídala zdravici a svou troškou do mlýna jsme přispěli také my. Už v autě jsme se dohodli, že letos nechá velitel řeč na bratru Bernardovi, aby naše vzájemné vztahy neutrpěli. Chvíli jsme také zvažovali dát slovo bratru Lisovi, aby se také trošku otrkal, ale nakonec jsme volili cestu jistoty ?! Jak jsem mluvil o nových tvářích, konkrétně se jednalo o 6 děvčat ( Překvapení č.3 ), která založila ženské družstvo a příjemně oživila naši sešlost. Jednalo se o šikovné mladé slečny, na které byla radost pohledět a tak nemusím ani zdůrazňovat, že většina příspěvků a zdravic se točila kolem nich. Seděli jsme hned vedle nich, takže můžeme potvrdit, že dívčí družstvo má rozhodně svůj půvab. Přáli se sportovní úspěchy, zvalo se na soutěže a plesy, starosta Hanáckého okrsku se těšil na rivalitu s děvčaty z Droždína a pozadu nezůstal ani zástupce města, který nabídl podporu a pomoc. Náš příspěvek byl trošku jiný, byl v rámci pohledu zpátky a ocenění posledních let v činnosti sboru. Dle reakcí byl přijat s přátelským pochopením, i když jak později u stolu domácí přiznali, čekali, co zase předvedeme : - ). Letos nejen, že nedošlo k žádnému výpadu či nedorozumnění, ale ostatní řečníci několikrát zmínili a navázali na naši řeč. Samozřejmě jsme také pozvali děvčata k nám na 5. ročník naší soutěže a už teď se na ně těšíme a věříme, že zůstanou i na večerní zábavu. Na závěr bylo přijato usnesení, kde nás zaujal především plán uspořádat letní kulturní akci, a především chuť uspořádat "netradiční soutěž" ( Překvapení č.4 ) . No a pak už si vzal slovo starosta a pozval všechny na " malé" občerstvení. V jeho řeči připomněl, že dnes rozhodně nepůjde o "paprikovou vodu" a popřál všem dobrou chuť. Co se dělo potom, lze těžko slovy popsat. Každý dostal pořádnou porci knedlo-vepřo-zelo, prostě pohádka ( Překvapení č.5 ) ! Ti , co doma obědvali museli litovat a nebo zpomalit, tak jako bratr Bernard, který nerad něco nechává a tak se jedlo a diskutovalo až byl talíř jako zrcadlo. Po takové dávce, ale nešlo hned odejít domů. Takže jsme s bratry z Droždína, kteří seděli s námi, probrali novinky se života hasičů. Následně jsme zvali místní členy, aby si k nám přisedli a my jim mohli osobně vzdát holt a ocenit jejich práci. Stále nás totiž podezřívali, že něco chystáme. A tak se u našeho sboru postupně sesedli - starosta, velitel i jednatel Holice. Ve vzduchu visela spousta otázek - jak dělají nábor nových členů ? jaká bude netradiční soutěž ? a jaká kulturní akce léta ? Nejdříve, ale došlo na slova chvály a ocenění, protože každý musel cítit, že se v Holici děje něco správného a hlavně, že se dala do hromady parta lidí, kteří prostě chtějí spolupracovat. To je z našeho pohledu, to nejdůležitější, mít lidi, kteří sami chtějí a pokud jsou tam i děvčata, je to ideální kombinace. Samozřejmě jsme s úsměvem zavzpomínali i na naši, dnes již proslulou zprávu, která tehdy vyvolala velké pozdvižení a výrazně ovlivnila náštěvnost našeho webu. Jak řekl, bratr Bernard, my jsme vlastně byli předchůdci "Wikileaks" když jsme tehdy zveřejnili ostré fakty všem čtenářům webu. Přidal se i náš velitel, který si přisadil, že je vidět, že ta kritika k něčemu byla a výsledky jsou již dnes vidět ! No, ale jak se říká, co bylo - to bylo, dnes už je to za námi. Čas utíkal přijemně a rychle až velitel zavelel k odjezdu - bylo 17:30 a my se srdečně rozloučili se všemi v sále a vyrazili k domovu. Jen ty děvčata nám utekla, a nebyl čas se blíže poznat. Tak možná na plese nebo na dalších společných akcích. Na druhou stranu, jak jsme zjistili většina dívek jsou přítelkyně členů sboru a tak naše zdrženlivost, navíc na půdě domácích, byla v zájmu zachování diplomatického míru pochopitelná