Úžasný zápis - okrskové kolo Chválkovice 4.5.2013
Letošní Okrskové soutěži ve Chválkovicích předcházela mystifikace a nejistota kolem konečného termínu konání této akce. V jeden den bylo hřiště moc podmáčené, v den druhý zase vůbec, a tak jsme vlastně nevěděli, jak a kdy se připravit. Nakonec jsme se verdikt dozvěděli pár dní předem.
I tak jsme se na přípravný trénink sešli. Ve čtyřech. Nezbývalo nám nic jiného, než si alespoň nachystat hadice a další potřebné propriety. Hadice jsme sprejem důkladně označili, aby v tom byl konečně pořádek, a naložili je do vozidla. Jen pro informaci, LP je pravý proud a PP je levý proud, tak aby v tom příští generace neměly zbytečný zmatek.
V osudný den se nás sešlo před zbrojnicí dokonce šest. Pořád o jednoho míň, došlo nám i přesto, že bratr Prudký nás neustále přesvědčoval, že sedm je moc! Naštěstí si bratr Tomáš Řezníček vzpomněl i na naše vzdálené členy a podařilo se mu zajistit br. Martina Bocana. Tak jsme byli kompletní.
Nezbývalo nám než vyrazit. Při průjezdu kolem závodní trati ve Chválkovicích jsme z obavy, že tam budeme první, ještě zajeli na benzinu dofoukat pneumatiky a při návratu už jsme byli konečně druzí.
Občerstvili jsme se, popovídali si s bratry z ostatních sborů a odebrali se na nástup družstev.
Po zvolání: ,,Dnešnímu dni ZDAR!“ ,jsme se odebrali k zápisu závodníků. Bratr Bocan naštěstí právě dobíhal. Bohužel bez členského průkazu. Tímto tvrzením nás všechny vystrašil, ale zděšené výrazy v našich tvářích ihned uklidnil, když ho našel v peněžence.
Zajímavou novinkou bylo zrušení disciplíny běhu na 100m s překážkami. Tušili jsme ve větru dobré umístění a chtěli se dostat pod minutu. Bohužel se bratru Langerovi opakovaně nedařilo spojit hadici s rozdělovačem, rozhodčí neustále točil s praporkem nahoru a dolů, načež zůstal vztyčen bílý, což znamenalo výsledný čas 80,26. Pro útěchu jsme se poplácali po ramenou a odešli se osvěžit.
Následoval požární útok. Nachystali jsme si naše nástroje blízko základny, řádně se vyburcovali k co nejlepšímu výkonu a po pokynu rozhodčího začali chystat základnu. Všichni jsme měli radost z toho, jak nám to jde pěkně od ruky a jak jsme rychle hotoví. Po otázce rozhodčího : Všechno hotovo?, mém pokynutí směrem k němu, jeho úšklebku a další otázce : Určitě?, jsme se přesunuli na startovní čáru. Po odstartování následovalo harmonické spojení všeho potřebného, chlapci vyběhli vstříc terčům, Tohatsu chrochtalo blahem a posílalo vodu dopředu, načež znenadání odskočilo metr ze základny, hlasitě jsem počastoval bratra Langera, kam s tím zase utíká a všiml si, jak máme krásně rovné vedení. Počítám, jedno Bé, druhé Bé, rozdělovač, problém! V rozhlase jsme byli pochváleni velitelem okrsku za názorné předvedení útoku na 2B. Bohužel se zde závodí na 3.
Vzteky, ale s pokorou jsme si schovali svoje nádobíčko a nevěřícně na sebe koukali.
Druhým útokem jsme si měli očistit jméno. Vytáhli jsme z vozidla ,,náhradní“ béčko a šli se osvěžit.
Následující příprava základny už tak rychlá nebyla, zato důkladná s několika optickými kontrolami.
Tentokrát už se rozhodčí tak nešklebil. Po výstřelu a rozvíjení útoku nás pro změnu zradila technika a Tohatsu už se tak sát nechtělo, takže po zbytečných několika vteřinách, výkřicích přihlížejícího
br. Švestky, strojníka (mě) napadlo použít vývěvu. Voda v kádi ubývala, ale stačila na sražení dvojice terčů. Výsledný čas 40,95. A tak bylo jasné, že jsme se zase jenom zúčastnili. Vítězství si užívali tradičně domácí, bratři z Chválkovic, a to s úctyhodným časem 24,79. My jsme se červenali na chvostu tabulky, na 5. místě.
Z důvodu šipkařské soutěže v Radíkově a dalších povinnostech většiny zúčastněných bratrů, jsme na místě zanechali našeho zástupce bratra Tomáše Hudce a odjeli k domovu.
I špatná zkušenost je také zkušenost. Vzhledem k tomu, že se nám na 2B podařilo na jednom proudu nastříkat a druhý proudař byl smutný, že mu zbýval pouhý metr a půl k čáře, jsme možná zadali podnět ke změně pravidel této soutěže pro příští ročníky. J
Zapsal Michal Titz, ostuda sboru