Tříkrálový guláš 9.1.2016
9.1.2016 Tříkrálový guláš.
Jako každý rok ,tak ani letos tomu nebylo jinak,se scházíme po vánočním shonu a silvestrovských oslavách nad hrncem voňavého guláše. Myslím si,že to byl již šestý ročník. Na výborný guláš nás tentokrát zval náš skvělý kamarád Petr Šmejkal.
V sobotu devátého ledna jsme v podvečer usedli v místním pohostinství „U pulce“za předem nachystaný stůl a čekali na vytouženou porci. Sešlo se nás místních hasičů a příznivců kulinářského umu více než by se očekávalo,a tak jsme museli udělat trochu změnu v zasedacím pořádku a přinést ke stolu více židlí.
“Kdyby se nás tolik scházelo i na hasičské brigády!“,pronesl káravě starosta Mirek.
Z kuchyně se linula skvělá vůně a každá minuta se zdála být nekonečná. „Tak kde to vázne!“přidal po svém Berťa.
„Už se to nese“,houkl zvesela do „hospodského ticha“Čenda,který jako první zblikl příchozího kuchaře Petra s voňavým kotlíkem,jak si to míří středem lokálu rovnou k nám.
„Nic menšího jsem doma nenašel“pronesl hostitel omluvně,neboť nádoba spíše připomínala,svou velikostí,prádelní hrnec. „Tím lépe“,pomysleli jsme si a začali cídit příbory.
Pak už jsme na nic nečekali a začali podávat na talíře. Guláš posypaný na jemno nakrájenou cibulkou s čerstvým pečivem,...není nic chutnějšího.
„Nějak jsem si na to sám netroufl a abych vás nezklamal,přizval jsem k vaření švagra“,přiznal
unaveně Peťa.„Ještě teď mi je blbě,...vypili jsme při tom dvanáct piv a ztrestali litr slivovice!“
dodal zkroušeně na vysvětlenou.
„Tak na co sis vlastně netroufl???“ptal se pobaveně Berťa.
My ostatní,zahledění každý do svého talíře,brali tuto konverzaci jako bezpředmětnou,neboť i přes velké oběti obou kuchařů,byl výtvor opravdu skvělý a velice chutný. Prostě paráda!
„Dneškem jsi pomyslnou laťku kvality posunul pěkný kus vzhůru a řekl bych že jsi zatím nepřekonatelný“pěl ódy nad vyleštěným talířem zjevně spokojený Čenda.
„Dostaneš řád zlaté vařečky“ještě navrhl a dobrá polovina osazenstva s tím tiše souhlasila.
„Nepřehánějte,...hlavně jak vám chutná!“polkl nasucho„vyznamenaný“a mávnutím prázdného půllitru dal povel výčepnímu pro přísun dalšího pěnivého moku.
Nezůstalo jenom u piva a na stůl se začaly slétat skleněné odměrky pro degustaci vychlazené domácí pálenky ze sklepa Jardy Bernarda,který se tímto hodlal pochlubit s loňskou úrodou švestek. Berťa se slovy„To není na nažrání ale na chuť!“,chopil nabízenou láhev a nalil každému z nás slzu do štamprdle a zbytek ukryl,s výmluvným výrazem ve tváři,do připraveného batůžku. Provedli jsme vzorný záklon a čekali na „nášup“,protože pití to bylo luxusní,....ale ten už nepřišel. Museli jsme spokojit s vlastní fantazií a výběr lihových nápojů za výčepním pultem. A že tam toho nebylo málo,...kromě Kontušovky tam snad bylo vše.
Nálada prošpikovaná nevázaným humorem nabývala na síle a dala zapomenout malicherným problémům všedního dne ke spokojenosti všech debatujících. A tak my tady žijem!
Ubývající množství guláše v kotli bylo v nepřímé úměře s hladinou alkoholu v naší krvi a i proto byla ta správná chvíle pomýšlet na návrat. Vnitřně jsme se sice museli trošku přemlouvat ale čas byl neúprosný. Po krátké rozlučce s výčepním jsme příjemné posezení ukončili a utíkali,až na některé vzácné vyjímky, ke svým příbytkům.
„Zase máš politý jazyk,....co?!!!“zvala mě obvykle žena do příjemně vyhřáté světničky.
Při vzpomínce na dobrou slivovici jsem popravdě odpověděl„Mám,...ale jenom trošičku.“
Byly dvě hodiny před půlnocí druhé lednové soboty nového roku 2016.
zapsal:Čenda Prudký