SDH Olomouc - Radíkov

Ve výčtu našich plánovaných akcí na rok,je vždy na prvním místě Tříkrálový guláš.
Ani tento rok nebyl vyjímkou a začal tradičně,...Slavnostním tříkrálovým gulášem.
Slavnostní byl proto,že to byl již desátý ročník.
I když člověk a hasič v jedné osobě je po vánočních svátcích přejedený,tuto akci si v novém roce
prostě nemůže odepřít.Na tento rok byl již předem nahlášen a s rolí šéfkuchaře souhlasil bratr Milan
Špruček.
První sobota v novém roce byla tu a my neomylně kráčeli vzhůru strmým kopcem do tamní
restaurace„Pod věží“.Jelikož byly pozvány na tuto degustaci poprvé i naše drahé polovičky,byla mi
nápomocna při tomto výstupu moje žena vlastní a se slovy„Co bys měl,kdybys mě neměl ?“strkala
do kopce.„Svatý klid!“odvětil jsem,lapaje po dechu.
Jaké bylo naše rozčarování když na vrcholu byla již fronta před lokálem a spousta nervozity v
nespokojeném davu.
„Zatím ještě není nic nachystáno“,vítal nás zklamaně nejstarší z rodu Hudců.
„Neztrácej naději“,škytl jsem nasucho a na důkaz mé družnosti otevřel první půllitr slivovice.
Při druhém záklonu nás hospodář bratr Berťa ve dveřích káral že můžeme vstoupit dovnitř a nestát
nečinně venku.Potřeboval pár dobrovolníků na vynesení dvou stolů a osmi židlí do horního patra.
„Vidíš,já jsem ti říkal že nemusíme tak pospíchat!“,šeptal jsem moji,„Ještě není nic nachystáno!“
Po této nezbytné úpravě,za veliké podpory majitelů,manželů Evi a Romana Frankových,bylo vše
připraveno k hodování.Bez jejich vstřícné a obětavé pomoci bychom takovéto podobné akce v
Radíkově nemohli pořádat.Ještě jednou a dodatečně, „Mockrát děkujeme!“
Odbila šestnáctá hodina a slova se ujal náš „konferenciér“Berťa.S doprovodnou hudbou přivítal
všechny přítomné a seznámil každého z nás s programem této sešlosti.
V první řadě přivítal mezi námi kuchaře Milana který byl obdarován putovní vařečkou a fešnou
zástěrou a vyzván,v doprovodu své přítelkyně Lidušky,k výdeji již ohřátého guláše.
Jídlo to bylo neskutečně dobré a dalo vyniknout kuchařskému umu obou stvořitelů,neboť se při
vydávání na talíř,pochlubili společnou zásluhou při výrobě tohoto chutného pokrmu.
Po pozření toho„dobrého“a zalitím všeho„pěnivého“,byla v programu vědomostní soutěž.
Pět, narychlo poskládaných, družstev mělo správně odpovědět na dotazy napříč sportovním a
kulturním životem z domova a ciziny za účelem pobavení všech přísedících.I já jsem svým mylným
rozhodnutí přispěl k poslednímu místu našeho družstva v této soutěži,...no když nerozeznáte na
fotografii amerického prezidenta od anglického premiéra?Není co řešit!
Moc příjemné a pro mnohé i poučné.
Do historie vzniku tříkrálového guláše zabředl Berťa hned po utišení bouřlivé atmosféry v
sále,podporované vítězi soutěže a již mírně zvýšenou hladinkou alkoholu v krvi.
Všech devět předešlých kuchařů bylo vyjmenováno a obdařeno vařečkou s vypáleným logem
„Tříkrálový guláš-SDH Radíkov“z dílny našeho bratra Standy Mičkala.Moc pěkné...
Zlatým hřebem večera byla slavnostní rozlučka s našim již bývalým starostou sboru Miroslavem
Nemravou.Po poděkování za příkladnou činnost a předání dárku si obdarovaný vychutnal dlouho
trvající potlesk a se slzou v oku vřele poděkoval.„Nejsem zastánce dlouhých projevů a proto ve
zkratce,...všem mockrát děkuji!“a s těmi slovy zmizel v davu gratulantů.Moc dojemné...
„Ještě je tady pár porcí guláše,...neváhejte!“,zval k výdejnímu stolku,očividně dobře naladěný
Milan.Dbal jsem jeho pokynů a rychle přiskočil do fronty a i napodruhé to bylo výtečné.
Doba pokročila,člověk se propíjel k upřímnosti a možná i proto byl nejvyšší čas pomýšlet na
odchod.Po krátké rozlučce se všemi přítomnými jsme s manželkou vypluli do černo černé tmy.
I v této chvílí je člověk rád že není sám a že se může do někoho zavěsit,...protože ve dvou se to lépe
táhne.
Při sestupu do radíkovské kotliny,kde máme základní tábor,jsme si s ženou uvědomili jak je správné
mít tu možnost navštívit skvělou partu lidí kteří se chtějí,i v této době,pobavit a udělat něco pro
„bližního svého“.
Byla dvacátá hodina první soboty nového roku 2020.
zapsal: bratr Prudký Čestmír