RUSOVCE SLOVENSKO !!!
Soutěž v požárním sportu s historickou technikou - Rusovce 2013
Termín: 5.9.2013
Již tradičně se za podpory Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce vydávají zástupci Hanáckého okrsku do zahraničí na soutěž s historickou požární technikou. V krásném prostředí zámeckého parku v části Bratislavy – Rusovcích se setkávájí družstva ze Slovenska, Maďarska, Rakouska, Polska a České republiky. Krom bratrů ze Škrdlovic na Vysočině se za Hanácký okrsek zúčastnili sestra a bratři hasiči z SDH Olomouc-Droždín vedeni bratrem Spáčilem a z SDH Olomouc-Radíkov – konkrétně Pavel Hudec s manželkou Lenkou, Jarda Kováčik, Laďa Langer a poprvé Standa Mičkal.
Jako tradičně se vyráželo za tmy, bo cesta je dlouhá a nikdo neví, co se může přihodit. Sraz o půl páté nestihl bratr Jarda, protože ranní pokec s porcelánem je důležitější. Přesun hasičským autem do Droždína, chvilka čekání až se bratři sejdou, naložení věcí a bratra Peci netrvalo dlouho. Krátké rozloučení s Dášou v okně a vyrážíme.
Jako vždy nesměla chybět zastávka u benzínové stanice někde mezi Brnem a hranicemi sousedního státu. Nákup drobného občerstvení a malá snídaně byla nečekaně zpříjemněna ochutnávkou pravé slovenské borovičky. Že byla dobrá svědčí i fakt, že nám více než půlku zkonzumovaly dvě osoby ženského pohlaví, které jely na dovolenou. Řidič – asi manžel se jen trapně usmíval. Tak se načala i slivovice. Při pohledu na některé bratry z Droždína se naděje na dobrý výsledek již po ránu začala rozplývat. Děda ranní rozjímání přerušil rázným „ jedem, nebo to nestihnem „ a tak jsme fičeli dál.
Jako vždy jsme čekali vřelé přivítání a nebyli jsme zklamáni. Navíc krásné počasí dávalo tušit příjemně strávený den. Akorát dotaz starosty místního sboru Viktora Chaláse – „ a čo vy tu tak skoro „ nás malinko překvapil. Inu což, soutěž nezačínala jako předtím v devět, ale až ve dvanáct. Chybička se vloudí. A tak jsme měli spoustu času na postavení přístřešku a zorganizování zasedacího pořádku u stolu v čele s pípou. Taky jsme měli dost času zjistit, že nám chybí přilby, trika Hanáckého okrsku a jmenovky. Jak říkával pan Werich – „ Veškeré spěchání toliko pro hovado dobré jest ! „
Netrvalo to zas tak dlouho a proběhl již tradiční rituál rozlosování pořadí 15 soutěžících družstev, přivítání starostou této městské části, tradiční slavnostní pochod obcí, pořadový nástup v zámeckém parku, přivítání zastupiteli města, státní hymna, požehnání celé soutěži místním farářem a rozchod který byl tomu všemu poslední tečkou, co se slavnostního úvodu týče. Následovalo dovolené doplnění tekutin a pak už se mohlo začít závodit!
Startovní číslo 9 nám umožnilo odkoukávat techniku jiných sborů, každopádně zásada byla jedna – co nejrychleji načerpat vodu.
Osazení do rolí našeho představení bylo tentokrát jasné – všichni silní dozadu, na rozdělovač bratr Petr Spáčil a proudy bratři Pavel Hudec a Jarda Kováčik. Bylo nás akorát do počtu, takže nebylo co vymýšlet. Na poslední chvíli se ulevilo Lence, protože se v parku objevila sestra Jana Prášilová a vystřídala ji v roli kapitána. Třikrát jsme se ujistili, že můžeme závodit v čepicích bez hrozby diskvalifikace a najednou zazněla známá věta - “ Na štart sa pripraví Hanácko!”.
Smotat promočené hadice, připravit věci na základnu a přesunout se na startovní čáru byla brnkačka. Jana Prášilová, jako náš soutěžní velitel, podala hlavnímu komisaři hlášení a pak už se parkem rozlehlo mohutné ”SÚŤAŽNÉ DRUŽSTVO,..PRIPRAVTE SA,..POZOR,...VPRED”
Rozvážným během abychom se nepotloukli navzájem jsme tedy vyrazili VPRED. Co se stalo, stalo se v několika sekundách. Zadek úspěšně sestrojil sací vedení a začal čerpat vodu. Prostředek bratr Spáčil jako za mladých let úspěšně vše napojil na rozdělovač. Předek Pavel a Jarda se elegantně proběhl lávkou, vrátkama podlezl překážku a s proudnicí v ruce připravený sestřelit terče se marně ohlížel dozadu, kdeže ta voda je. Pak to udělalo chrst a střík a terče byli dole. Polovina zadku se skácela vyčerpáním k zemi a zřejmě ani neslyšela výsledný čas – 39 sekund, což znamenalo průběžné třetí místo. Parádní výsledek, říkali jsme si a šli se po zásluze občerstvit. Čekání na konec soutěže nám domácí trochu protáhli slavnostním předáváním ocenění ke „ storočnici požiaru podhradia „ což nám sice nic moc neříkalo, ale pivo chutnalo, tak co. Poslední soutěžní družstvo, krátké čekání a bylo to jasné - konečné páte místo bylo celkem příjemným překvapením vyšperkováno zjištěním, že jsme byli nejlepším zahraničním účastníkem. A tak se při slavnostním vyhodnocení přebíral pohár. Před námi byli pouze DHZ Čunovo, DHZ Senec, DHZ Dúbravka a zasloužený vítěz, domácí DHZ Rusovce. Zjištění, že nás tentokrát nepředběhly žádné ženské bylo taky příjemné.
Příjemné překvapení pro všechny družstva připravil při předávání cen bratr Spáčil, který předal všem zúčastněným sborům tašku s upomínkovými předměty. Pozor – rozchod a mohli jsme začít přemýšlet, co s načatým dnem. Inu co asi – nekonečný kolotoč rozhovorů s přáteli ze Slovenska a Škrdlovic, postarat se o žaludek a zase rozhovory a zase žaludek a zase rozhovory…. K menšímu překvapení došlo i u nás. To když se k nám protlačil starosta hasičů z maďarské Rajky (nebo Moszolszolnoku?) a libozvučnou maďarčinou se domáhal pozornosti. Jediný slovák Jarda za pomoci bratra Viktora nakonec pochopil, že by naši netradiční Radíkovskou soutěž chtěli obohatit i barátom z Maďarorságu. Odkývali jsme vše co řekl, tož uvidíme v létě. Za vydatné podpory kytaristů Peci a také Škrdlovičáků se nálada zlepšovala k dokonalosti. Kolem třetí ráno jsem opustil prořídlé řady bavících se a tak co bylo dál, ví jen málokdo.
Ráno bylo sice krásné počasí , ale ne až natolik, abychom všichni absolvovali předepsaný program – návštěvu Devínu. Decentní snídaně a začalo se přemýšlet kdy vyrazíme GO HOME. Pak to již nabralo rychlý spád - vřelé rozloučení s domácími a zbytkem světa, za volant usedl bratr Langer a jedem.
Malá zastávka na jídlo proběhla bez problémů a tak kolem druhé hodiny odpolední jsme zastavili před naší hasičskou zbrojnicí. Na zahrádce místního pohostinství bylo pár lidí – do nedělního odpoledne bylo ještě daleko - a tak se šlo nejdříve domů. Všichni lehce unavení, ale rádi že jsme to ve zdraví přežili.
Jak se říká, kdo nebyl neuvěří, ale byla to opět krásná akce tentokrát i s krásným výsledkem.
Pozn. zapomenuté pantofle a zapadlý mobil pod sedačkou, jako i klíče od domu se postupně našli a vrátili majitelům
Zapsal: Jaroslav Kováčik