Návštěva na Slovensku - Rusovce 2010
SLOVENSKO-RUSOVCE 2010
V sobotu 21.srpna 2010 vyjeli naši bratři hasiči, vyslanci sboru, jmenovitě místostarosta Pavel Hudec,velitel zásahové jednotky Čestmír Prudký a pokladník Petr Bernard,na hasičskou soutěž konanou na Slovensku v městské části Bratislavy a to v Rusovcích.
Brzo ráno bylo před Hasičskou zbrojnicí živo. Výše jmenovaní vehementně přemlouvali náhodně přítomného bratra Jana Preinera, který se vracel na kole z noční směny, aby jel s nimi, ale nepochodili. Byl sice jednu chvíli „na vážkách“, ale povinnost hlídat nezletilou dceru byla silnější než povyražení s kamarády. Jako listonoše Košťála ze známého filmu „Dědictví aneb Kurvahošigutentag“ by jsme ho stejně s kolem do auta nenacpali a tak jsme vyjeli jenom ve třech. Cesta za hranice všedních dnů ubíhala jako o překot a při prozpěvování a notování s Jarkem Nohavicou, který nás bavil z rádia, byla i zábavná. Při písničce „Tři čuníci“ jsem si uvědomil že v autě něco smrdí. Podezřele jsem se podíval na zbylé přísedící, ale ti seděli v klidu, možná i proto že Pavel trpí chronickou rýmou a „řidiči“ nějaký odér nevadí. Po chvíli si mého neklidného chování povšiml „Berťa“ a se šibalským úsměvem na rtu špitl. „Není to tak jak si myslíš, …..jenom vezu našim bratrům na Slovensko něco k pití a k snědku“ a vytáhl z báglu litr Starorežné a pakl tvarůžků. Pochopil jsem a otevřel okno. Za dvě a půl hodinky, s menší přestávkou na jídlo a zakufrováním v Bratislavě, jsme stanuli před Hasičskou zbrojnicí v Rusovcích.
„Tady už chybí jenom pionýři s červenými šátky kolem krku“, podotkl Pavel a při pohledu na krásné dobové uniformy soutěžících družstev jsme se šli za naše auto převléknout do svých vyžehlených mundůrů. Vyleštěné boty,kalhoty a bílá košile ozdobená kravatou se zlatou sponou z nás vytvořily během okamžiku chlapce k nakousnutí. Čepicí „brigadýrkou“ jsme přikryli, někteří, bujnou kštici a vyrazili k prezentaci. To bylo slávy a jásotu když jsme se objevili ve futrech vstupních dveří Hasičské zbrojnice. Nejprve jsme vyhledali a pozdravili starostu místního sboru Viktora Chaláse a předali vzácné dary . Starorežnou, tvarůžky a zasklené tablo vytvořené z fotografií zachycujících některé scenérie urputného zápolení jejich „súťažného drúžstva“ při naši netradiční soutěži jim udělaly ohromnou radost. A aby oficialit nebylo dost, byli jsme představeni starostovi komise této městské části, kde jsme byli pohoštěni sklenicí šampaňského a bohatě zdobenými chlebíčky. No prostě paráda.
Taktovka kapelníka a první tóny slavnostního pochodu dali povel všem zúčastněným družstvům, aby se daly do pohybu. Čekal nás pochod v čele slavnostního průvodu přidruženou obcí, hned za kapelou a vlajkonoši. Po chvíli pořadového poskakování a úsměvů do digitálních kamer jsme stanuli na krásném sportovní „kolbišti“, uprostřed nádherné zámecké zahrady. Nedaleký dobový zámek, ve stylu tudorovské architektury, umocňoval prožitek tohoto nevšedního zážitku. Bylo to jak v pohádce.
Po krátkém sbližování s místními podmínkami a terénem byla řada na občerstvení. Jelikož nás prezentovali jako sedmnácti členné soutěžící družstvo, byli jsme obdarováni stejným počtem permanentek na pití a jídlo. „To nemůžeme prožrat“ smál se Pavel a utíkal do fronty na pivo. „Soutěžící družstva na můj povel, …….za mnou trojřad nastoupit!“ zněl jasný rozkaz, pro nás zúčastněné, z úst hlavního rozhodčího. Na slavnostním nástupu proběhlo přivítání všech soutěžících družstev a vzácných hostů z řad zástupců města. Po odeznění slovenské hymny a požehnání celé soutěži místním farářem byl dán pokyn k rozchodu a početí sportovního zápolení. Ještě musím podotknout a to jsem ještě nenapsal, že se soutěží s historickou technikou podobnou jako mají naši bratři z Olomouce-Droždína, a to s koňkou !. Dozvěděli jsme se také, že při vzniku celé soutěže směli závodit jen borci starší 50ti let!? Na startu stojí sedmnáctičlenné družstvo,protože minimálně deset jich musí běžet k mašině!!! Celkem závodilo dvanáct družstev.
Byl to velký sportovní zážitek a snad i proto, že se celá soutěž nesla v duchu hesla „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se ".
Jako první se předvedl pěkným výkonem místní sbor. Časem 45, 17setin vteřin aspiroval na mety nejvyšší, ale soutěž byla ve svém začátku takže bylo těžké předvídat. V průběhu sportovního klání se průběžné pořadí ještě párkrát změnilo a na konec,posledním pokusem, zvítězilo družstvo z blízké obce Doubravky. Vítězný čas 43,33setin vteřiny hovořil za vše,protože všechny výkony byly ohromně vyrovnané. Na pomyslném stupni vítězů se na třetí příčce umístilo družstvo z Opatova,druhé bylo družstvo z Čunova a vítězné, již výše zmíněné,družstvo z Doubravky. Místní borci se tedy umístili, zhruba, v polovině sportovního pole. Čestná uznání a ceny byly rozdány, takže nezbylo než říct „Sláva vítězům,čest poraženým.“ Našemu sboru byla také předána jedna plaketa „Čestného uznání“za podporu a účast na soutěži, i když jenom jako mini tříčlennému družstvu. Doufám, že příští rok nepřijedeme jenom na „čumendu“.
Pohostinnost místních i přítomných hasičů z okolních obcí nebrala konce. Všichni si s námi chtěli připít, pozdravit a pozvat na jejich hasičskou soutěž, ale to bychom v příštím roce jezdili jenom po Slovensku. Harmonikář, z řad domorodých hasičů, zmáčkl měch a zámeckou zahradou se řinul společný zpěv všech přítomných. Písničky z dob minulých pomohly zapomenout na veškeré mezinárodní roztržky a politické tahanice a daly prostor vyzdvihnout vřelé mezilidské vztahy a semknout skupinky těchto prostých a skvělých lidí. Maďar,Rakušák,Slovák nebo Čech byl v tu chvíli zpívající HASIČ.
„Máš ještě nějaké lístky?“ptal jsem se, od ucha k uchu, rozchechtaného Pavla. „Mám, ale už šetři,je jich poskrovnu,……….nějak jsme to neodhadli“. „Kdo pozdě chodí ,sám sobě škodí“ pomyslel jsem si a šel propít poslední lístek na pivo. V tu chvíli se po nás začal usilovně shánět „Berťa“ a se slovy „Tak bratři už je čas pomýšlet na návrat!“ začal konat. Loučení bylo smutné,ale nic se nedalo dělat, museli jsme ujíždět k domovu. K zadní bráně zámecké zahrady nás vyprovodil zástupce starosty sboru a melodie známé písničky „Co jste hasiči,co jste dělali………?“ No prostě krása.
Cesta domů se nám s Pavlem zdála být kratší, neboť jsme chvílemi „hluboce hloubali“ nad vydařeným výletem k našim nově poznaným kamarádům a bratrům hasičům ze Slovenska. Doma jsem se chvíli „vyhováral po slovesky“, ale stejně mě rozuměli až v neděli.
Zapsal: Prudký Čestmír-velitel ZJ