Námětové cvičení 19.10.2013 – Radíkov – Dálková doprava vody
Námětové cvičení 19.10.2013 – Radíkov – Dálková doprava vody
Rok se s rokem sešel, a tak, po loňském prověřovacím cvičení pořádaném bratry z Holice, přišla letos řada taky konečně na nás. Protože momentálně pobývám na opačném konci republiky, neúčastnil jsem se žádných příprav, schůzí, vyřizování, zařizování, a nedokážu si tak asi ani představit, jak náročné je připravit a zorganizovat událost těchto rozměrů.
Přijel jsem tedy do Radíkova tentýž den, kdy v něm mělo po dlouhé době zase hořet.
Po telefonické domluvě s velitelem Čendou jsme se s bratry sešli ve zbrojnici, abychom doladili detaily, doplnili PHM, rozmrazili klobásy…no prostě aby bylo vše připraveno a nic nás nemohlo překvapit. Sešli jsme se jmenovitě: Prudký, Švestka, Řezníček T, Hudec P, Kováčik St., Langer, Hanzlík, Sobotka, Morbitzer K a další. Předem se omlouvám za opomenuté. Mezi posledními jsem nemohl přehlédnout rozevlátého Aldu Foukala, který byl překvapivě svěží po prodělané noční šichtě.
Bohužel, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. K zásahu nás bylo dost, a tak vyfasoval tašku s dýmovnicemi a běžel vstříc lesu Pod bořím, aby předvedl trochu toho potřebného kouře z polských houfnic. My ostatní jsme se zatím v klidu převlékli. Usoudili jsme, že jako pořádající sbor je zbytečné hrát si na nevědomé a čekat na nějaký poplach. Příchozí bratr Řezníček nás svým tvrzením jasně ubezpečil, že to děláme správně :
,,Chlapi, ležím si tak u televize, zrovna dávají Pomádu, škrábu se na hlavě, na chvilku zaříznu a najednou mě probralo takový tušení, že by nám to mohli písknout. Tak sem radši vyrazil, preventivně.“
Měl pravdu, ozvala se siréna, členům zásahové jednotky přišly informační sms, všichni se sunuli do vozu, jen druhý nejvyšší stál u auta a častoval svůj nový mobilní telefon, že na něj nevidí a že mu nic nepřišlo. Pečlivě uschoval svůj nový Samsung do náprsní kapsy a taky nastoupil. Nezbývalo než vyrazit. Na nám určeném místě, u přehradní nádrže, jsme byli vážně rychle. Tak rychle, že jsme na ostatní sbory čekali opravdu dlouhou dobu. Asi jsme neměli být tak ukvapení. U přehradní nádrže jsme vytáhli všechny potřebné nástroje a naše vozidlo zase odjelo, aby odvezlo velitele zásahu a velitele úseku na jejich pozice. U přehrady jsme zůstali jen já, bratři Řezníček, Langer a bratr Sobotka, který po rozmotání béček utíkal řídit dopravu na spojnici ulic Zedníkova a Na pevnůstce. Celá situace byla překvapivě chaotická. Bratr Řezníček obsluhoval stroj a já s bratrem Langerem jsme kontrolovali stav a počet námi rozmotaných hadic. Minuty se vlekly a ve vysílačce se neustále ohlašovaly další a další přijíždějící a následně zasahující jednotky. Tak jsme stáli a čekali na povel k sání. Kdo ví odkud, najednou se k našemu strojníkovi přiblížila osoba s otázkou, zda-li ví, jaký má držet výstupní tlak Tohatsu v této situaci. Přes hledí své helmy se podíval na mě, potom zaryl pohled do země a suše odvětil :,,1,2“. Asi to stačilo, pán odešel. Když byly všechny jednotky na svém místě, konečně jsme začali sát. Všechno běželo jako po másle, až se z vysílačky ozvalo, že bratrům někde na vedení začaly praskat hadice, ať trošku ubereme, aby je mohli vyměnit. Ubrali jsme a po dalším radiovém povelu jsme opět začali sát. Později vyšlo najevo, že přetlak v hadicích byl způsobený uzavřením ventilu na CAS bratrů z Lošova, kterou naše dálkové vedení doplňovalo. Bohužel nedostali prostor tento fakt sdělit ostatním, neboť byl radiový kanál hojně zaplněn komunikací ostatních sborů a velitelů.
Naštěstí pokyn : ,,Ohniště uhašeno, ukončete dálkovou dopravu vody.“ se dostal ke všem.
Začali jsme si tedy balit každý svá fidlátka a z vysílačky poslouchali pochvalné slova velitele zásahu, který nás nakonec všechny pozval ke společnému posezení a zhodnocení akce do prostoru za místní prodejnou. Poklidili jsme a vyrazili tam.
Pro všechny bratry a účastníky zde bylo připraveno občerstvení v podobě chutné klobásky a vychlazeného soudku, štědře darovaného jedním z veřejných činitelů a naším kamarádem.
Kdo jedl rychle, stihl se nasytit ještě před nástupem. Ostatní museli svoje dobroty zanechat na stolech a doufat, že tam budou i potom. Nástup proběhl pod taktovkou velitele okrsku bratra Spáčila, který dále předával slovo zástupcům Magistrátu města Olomouce, našemu veliteli a na konec vyslanému zástupci HZS ČR z olomoucké stanice, který na celou akci dohlížel. Do té doby na naše rámě padaly jen slova chvály, avšak zástupce HZS nás vrátil zpět do reality. Přednesl oprávněnou kritiku na některé naše úkony, upozornil na možné chyby, jejich následky, a poradil nám, jak si počínat lépe při řešení krizových situací tohoto druhu. Po povelu : ,,Pohov! Rozchod!“ jsme se všichni rozeběhli ke své rozdělané práci, velitelé se jali vyplňovat dílčí zprávy a započala volná diskuze.
Doufám, že jsme se všichni poučili ze svých chyb, které příště napravíme. Přesto jsem přesvědčený, že klady v tomto případě převyšují zápory a jsem rád, že svou práci zvládáme bez ohledu na okolnosti osobního života. Celý tento zápis bych rád ukončil v Radíkově mnohokrát omílaným citátem:
,,Bez trenirovky, nět šampiona“.
Pod rouškou tmy zapsal Michal Titz. Praha, 31.10.2013