Kateřínská zábava - RUSOVCE - premiéra
Kateřinská zábava v Bratislavě-Rusovcích, aneb „Když hvězdy tančí“.
Ještě jsme toho neměli letos dost, a proto jsme si na závěr roku vyjeli, jenom tak z dlouhé chvíle, do Bratislavy – Rusovců (Rusovjec) na Kateřinskou zábavu.
V sobotu 24.listopadu dopoledne vyjíždí skupina tancechtivých dobrodruhů do výše uvedené oblasti. Za SDH Olomouc-Radíkov jmenovitě: Čenda Prudký s manželkou, Pavel Hudec s manželkou, Radek Klíma s manželkou, Laďa Langer s manželkou, Lukáš Hudec s Mišou Valovou a z SDH Olomouc-Droždín a SDH Olomouc-Chválkovice Tomáš Tichý s manželkou. Po menší přestávce, na oběd v Břeclavi, jsme směle pokračovali dále k vysněnému cíli. Před kulturním domem, kde nás již čekali místní hasiči, jsme stanuli těsně před druhou hodinou odpolední. Po přivítání a vypití půl deci místní pálenky nám už nic nebránilo k ubytování v hotelu „U kaštěla“. Hotelmamá nás nejprve „sprdla“ za špatně zaparkovaná auta před hotelem a pak vydala klíče od pokojů. Asi místní zvyk...
Ubytování jsme zkrátili na dobu nezbytně nutnou a už ujížděli MHD autobusem do centra Bratislavy na „Vánoční trhy“ .To byla podívaná, krásně vyzdobené náměstí Pavola Országha Hviezdoslava nás vítalo otevřenou náručí. Živé sochy, hudebníci a kejklíři z řad pouličních umělců předváděli nevšední produkce a my na ně s obdivem udiveně hleděli. Moc pěkné... Po zakoupení některých nabízených nápojů a křupavých pochutin, chvíli spočinuli pod střechou prodejního stánku a dál pokračovali v nákupech. Po uspokojení našich představ a nasycení žaludků jsme se pomalu přemístili zpět k autobusovému nádraží ke zrychlenému přesunu do místa našeho dočasnému pobytu. Byl nejvyšší čas.
Večer byl zde a my všichni vyfešákovaní stanuli v krásně vyzdobeném tanečním sále místního Kulturního domu. Po přivítání se všemi známými a neznámými nás čekalo milé překvapení. Vedení sboru nám všem předalo krásná trička s nostalgickým nápisem „Stále spolu“, umístěným nad naší republikou před rozdělením s vyznačením státních vlajek pro danou zemi. Moc krásné a dojemné. Pak následovala moje krátká „zdravice“, kterou jsem narychlo poskládal ve své mysli a poděkoval tak za dary a milé přivítání s přáním prožití pěkného večera. Už taky chybí jenom ten Eben s Kostkovou“, pomyslel jsem si a raději šel sednout ke stolu.
A pak to vypuklo!
Kapela začala zostra a na taneční parket nás pozvala směsí čardášů a polek zvaných též „odzemek“. A tak to bylo celý večer až do ranního kuropění. Sem tam nějaký valčík promíchaný s tangem ale na taktu se toho moc neměnilo, takže pořád rychle a šikmo po tanečním směru. Jediná přestávka, kdy jsme mohli trochu vydechnout, byla půlnoční tombola. V tom frmolu jsem ještě zapomněl připomenout večeři a to řízek podávaný s bramborovým salátem a to hned v úvodu večera. Bylo to vyčerpávající ale s uspokojením,že jsme mohli prožít tento nesmírně krásný společenský večer,zalézali k ránu do peřin.
Probudil jsem se na posteli hotelového pokoje č.9, vedle své ženy, takže asi bylo vše v poklidu a v mezích slušného chování. Po provedení ranní hygieny a věcí potřebných jsme s Pavlem na pokojích provedli „Budíček“ a odnesli věci do auta. Na věži místního kostela právě odbilo deset hodin. „Raňajky“ byly sice domluvené na „desátou“, ale než jsme se tam všichni dostavili, byla „jedenáctá“. Obložené mísy a teplé „vyprážané rezně“, podávané s chlebem, nám byly chutnou odměnou a zároveň omluvou za chvíli čekání na starostu místního sboru pro zpřístupnění sálu. Tyto hody, zpříjemněné čerstvě uvařenou voňavou kávou a společnou fotkou s přítomnými, byly tou poslední „bodkou“ za tímto pestře prožitém setkání s přáteli. Po rozloučení, které nemá konce, jsem zamáčkli slzu a ujížděli k domovu. Ještě jsme se zastavili v „Kolibě“ u Rousínova, nakoukli do lokálu a dali si něco malého k snědku, jako by toho už nebylo dost!
Toto slovní spojení jsem slyšel od své ženy hned po projetí kolem pohostinství „U pulce“ a po vyslovením prosby setrvat ještě chvíli uvnitř na „Nedělním odpoledni“ ve hře kulečníku. „Velké pomyslné „plus“ se vždy skládá ze dvou ještě větších překřížených „mínus“, mudroval jsem o svých zásluhách, ale nebyl jsem pochopen.
Bylo pochmurné pozdní odpoledne, neděle 25.listopadu 2018.
Zapsal:Prudký Čestmír - prosinec 2018