I.kolo okrskové soutěže-Chválkovice 2011
Přítomni:bratři Hanzlík Ivo,Prudký Čestmír,Hudec Pavel,Hudec Lukáš,Hudec Tomáš,Foukal Aleš,
Kovačík Jakub,Sobotka Jan,Řezníček Tomáš,Lisa Miloš a starosta sboru Nemrava
Miroslav
Sobota 7.května byla prosvícena již od rána jarním sluníčkem a nic nenasvědčovalo tomu,že za chvíli budou padat „hromy a blesky“a to zrovna před naší hasičskou zbrojnicí.
Velitel zásahového družstva Ivoš spílal nově příchozímu Michalovi Titzovi za pozdní příchod,a to ještě nevěděl tu hlavní příčinu.
„Hoši dnes s vámi nemohu jet,.........táta zavelel a já musím doma pomáhat při stavbě pergoly“
drmolil Michal a přes své ledabyle nasazené sluneční brýle sledoval naše reakce.
„Já se na to můžu vysr........“křikl vztekle velitel.
„Já nebudu nikoho přemlouvat k nácviku a néééé tak k povinné soutěži“zlostně pokračoval.
„Čendo končím,......vrátím ti zásahový telefon a hledej si nového velitele“rázně ukončil debatu.
Ani jsem se nezmohl na nějakou odpověď,..........né tak ho ještě v tu chvíli přemlouvat.
Nikomu to sice nebylo milé,a asi jen já jsem si v duchu říkal, který ten termín k nácviku jsem prošvihnul, když žádný z úst velitele nebyl vyřčen a o žádném nevím?
Ostatní jen mlčky přihlíželi tomuto divadlu a po chvíli naskákali do přistaveného auta.
Cesta do Chválkovic probíhala v poklidu za občasného kouknutí přes sklo na ubíhající krajinu s přáním brzkého shledání s ostatními bratry hasiči sousedních sborů.
Přivítání proběhlo v přátelském duchu,stejně jako roky předešlé,jen s mírně omlazenou sestavou u velitelského stolku a kratší frontou u výčepního pultu.
Dnes jsme tady nějak brzo, pomyslel jsem si a stoupl do řady na pivo.
„Piju rum“znělo od nedaleké udírny kterou plnil různými pochutinami rozesmátý Pepa Prášil, mistr uzenář,zvaný též„Baron“.
„Zásmažku si dám až posléze“odvětil jsem mu a šel si promluvit s mladými členy sportovního družstva o škodlivosti a konzumaci alkoholických nápojů. Poslouchali mě beze slov s občasným souhlasným přikývnutím hlavy a slastným polknutím chladného chmelového moku.
Ukončil jsem monolog,s pocitem marnosti a poslouchal pokyny, které se nesly k nám od velitelského stanu. “Chlapi dopíjet,.......něco se děje”!?
Velitel Hanáckého okrsku Spáčil Petr zavelel všem soutěžícím družstvům k slavnostnímu nástupu na kterém pronesla pár pochvalných slov náměstkyně primátora města Olomouce paní Máchová a náměstek starosty SDH ČMS bratr Geprt Antonín.
Po tomto oficiální zahájení proběhlo losování pořadí přítomných družstev. Našim zase bylo souzené poslední možné nasazení do sportovního klání.
“To je dobře, mladí si aspoň můžou ještě něco okouknout” konstatoval stav připravenosti členů našeho družstva na tuto soutěž velitel Ivoš.
Jako první disciplína byla štafeta jednotlivců s překážkami na vzdálenost 100 metrů.
Do vlastní soutěže vběhl jako první za náš tým sám velitel Ivo s časem 21,4 vteřin.Velice dobré!
Dále následovali mladí benjamínci a můžeme konstatovat že se s tímto úkolem poprali se ctí.
Sobotka Jan dosáhl čas 26,5 vteřin, Kovačík Jakub vypotil čas 24,1 vteřin a Hudec Tomáš překvapil s časem 21,5 vteřin. Klobouk dolů,.......jen tak dál.
Pak následovali zkušenější borci a je nutno napsat že časy měli opravdu vyrovnané. Foukal Aleš se v prvním pokusu zapletl do hadic takže nic moc,a le v tom druhém vše napravil a s časem 23,5 vteřin dosedl na pomyslnou bronzovou příčku,co se našich borců týče. S předposledním časem se vytasil Hudec Lukáš,kterému naměřil cílový rozhodčí čas 25,5 vteřin.
V prúběžném pořadí jsme se s touto disciplínou umístili na třetím místě.
Druhá disciplína – štafeta 4x100 metrů.
Do sportovního soutěžení stavíme dvě družstva, protože chceme vylepšít naše průběžné pořadí.
První družstvo ve složení Hudec Tomáš,Sobotka Jan,Hanzlík Ivo a Kovačík Jakub dosáhlo pěkného času 64,7 vteřin.To se cení.
Druhé družstvo složené s ostřílených borců pomýšlelo na čas ještě lepší, ale opak byl krutou pravdou.
První proskočil bariérou s oknem ještě zkušeně Hudec Lukáš, ale na druhé bariéře to začalo skřípat.
Sámer(Lisa Miloslav)v dobrém úmyslu rázně nakopnou překážku ztratil rovnoháhu a celou svou váhou do ní narazil.Byla to taková rána že až rozhodčí u startovního stolku poskočil. Z mého pohledu to vypadalo tak,jako když zvědavý hasič hledí, hodnou chvíli, přes dřevěný plot sousedovi do zahrádky. Nejprve vykoukla čepice, potom obličej s urputným výrazem ve tváři,pak jeho statné ruce, kterými se pomalu sunul nad vytoužený vrchol. Nevzdal to a po ohromné námaze,čas nečas,přece jenom bariéru pokořil. Úctyhodný výkon.
Jako třetí na trať vyběhl Foukal Aleš a načaté dílo dokonal. Spojení dvou sportovních hadic byl úkol nad jeho síly a tím pádem byl pokus neplatný. Čtvrtý v pořadí Řezníček Tomáš již nemusel ani vybíhat na trať. Očividný propadák.
V průběžném pořadí jsme se propadli o jednu příčku,tedy na místo čtvrté.
A toď vše co se stalo za mé přítomnosti na soutěži,neboť rodinná oslava na počest narozenin mé manželky byla tak nedkladná událost na které bych svou nepřítomnost těžce okecával.
Z doslechu už jen vím,že se první požární útok chlapcům nepodařil a s časem 106,2 vteřin jasně uzavírali toto soutěžní kolo.Druhým pokusem sice dosáhli o dost lepšího času a to 36,2 vteřin,jenže ani tímto výkonem si moc nepolepšili.
Co říct na závěr?
Poslední místo v celkovém pořadí je výsledkem naší “pečlivé přípravy”a bez patřičného tréningu nemůžeme pomýšlet na mety nejvyšší. Uvidíme příště???
Zapsal:Prudký Čestmír