Hasičský ples v Kobylí 2011
29.1.2011 – Hasičský ples SDH Kobylí
Už na podzim roku 2010 jsme se v sestavě I.Hanzlík, J.Sobotka a M.Titz zůčastnili v Kobylí tradičního vinobraní, na které jsme byli pozváni jihomoravským bratrem Tondou Kovaříkem. Všichni jsme tuto možnost ,,pracovní´´ dovolené s očekáváním přijali, náramně si to tam užili a těšili se na příští rok, kdy by jsme si to rádi znovu zopakovali. V té příležitosti jsme zároveň dostali neodolatelnou nabídku pozvání na tradiční hasičský ples konaný 29.1.2011, bez kterého se tu úspěšný rok neobejde, stejně jako u nás. Všem nám v tu chvíli v hlavě zněla jasná odpověď.
A tak po náročných oslavách jak vánoc, nového roku a dalších povedených víkendech, jsme se, i přes sliby ostatních a vidině početnější delegace z našeho koutu Moravy, sešli ve stejné sestavě jako na podzim ve vinici. Domluva to byla sice náročná, neboť při pátečním dohadování čím se vlastně pojede a kdo bude řídit, se nezůstalo jen u jednoho džbánku, ale i přes všechny nástrahy a skličující zákony o provozu na komunikacích a stavu řidičů, jsme se sešli u Ivošovy Astry na minutu přesně a v plné polní. Batohy, obleky, boty, všechno krásně čisté se muselo vlézt do kufru o objemu amatérského akvária s otvorem na lyže. Vešlo se! A tak jsme kolem poledne mohli vyrazit na zdlouhavou cestu, kterou jsme přerušili hned ve Velké Bystřici, kvůli neutichající žízni cestujících. Vzhledem k tempu které nás čekalo na druhém cípu Moravy to byla obrovský chyba! Za zvuku digitálního hlasu slečny z Ivošovy Nokie jsme se zhruba po třech hodinách docloumali do konečné destinace, popoháněni dobrou náladou a plní očekávání.
Hned po zaparkování auta jsme se po zdlouhavé cestě nedočkavě vrhli ke zvonku, kde se po chvilce objevil rozjařený Tonda. Ještě jsme se ani nezuli a už jsme slyšeli cinkot a otvírání lahví, : ,,To je z vinobraní! ´´ I když jsme toho měli před sebou ještě hodně, nemohli jsme odolat. Asi u páté lahve se ozval zvonek, doufal jsem v time-out , ale přijely posily, bratři a sestra z domažlického Prapořiště. Vražedné tempo se stupňovalo, osazenstvo sbližovalo a veselilo. Konečné skóre pře plesem, 18:0. Původně sem taky nevěřil, že by jsme mohli zrovna my zvládnout tolik lahví, ale všichni víme, že se to pilo skoro samo a materiál to byl kvalitní. Po protáhlé degustaci se někteří raději šli projít, zato jiní se nebáli pokračovat. Kolem osmé večerní jsme se museli separovat a tak silní jedinci zůstali prozatím doma u zdroje a ostatní, jen co se hodili do gala, pokračovali na ples.
Sám si myslím, že od této části už nemá cenu pokračovat, protože nás přivítání, ale hlavně cesta velice zmohla, tak nikomu nezbyly žádné pořádné vzpomínky. Michal s Ivošem podle svědků předvedli rizikovou taneční kreaci přímo na silnici před kulturním domem, o dalších událostech jsme se bohužel (bohudík) víc už nedozvěděli. Amen!
Po probuzení se někteří, zřejmě ze strachu z kocoviny, vůbec nebáli pokračovat a jako vydatnou snídani zvolili Vlašský ryzlink a další kvalitní pochutiny. Ještě teď lituju řidiče, na mě to přišlo až v pondělí večer. A tak plní zážitků jsme se s omámenými smysly, srdnatě rozloučili, poloubali a stěží nasoukali do auta. Za příjemné muziky jsme si v autě cestou zpět odpočinuli, kromě řidiče, doufám, a večer sdíleli zážitky ať příjemné nebo ne, s ostatními kamarády v místní Hospůdce u Pulce.
Byl to náročný víkend, ale nezapomenutelný. Budu rád, pokud budou mít možnost si to absolvovat i další bratři ze sboru, doufám že nebudu chybět.
16.3.2011 – Michal Titz