25.9.2010 Námětové cvičení Droždín
27. 11. 2010
25.9.2010 Námětové cvičení Droždín
V sobotu dne 25.9. jsme se v sestavě I.Hanzlík,T.Řezníček,L.Hudec,J.Sobotka a M.Titz ml. účastnili
námětového c vičení v Droždíně, jehož účel spočíval v koordinaci jednotek SDH při dálkové dopravě
vody do cisterny, ze které byl hašen požár. Vše mělo být podle plánu patřičně vyhlášeno přes město jako požár, tak jsme si s klukama aspoň mohli poslechnout novou sirénu.
Jelikož byla sobota, navíc šipky, tradičně jsme byli z drtivé většiny všichni v místní hospodě, až na Toma Řezníčka, který doma vykonával rodičovské povinnosti a bůhví co ještě.
Na příkaz velitele Ivoše jsme byli tvrdě drženi u pití kofoly a dalších ne moc dobrých nealkoholických nápojů. S poznámkou, že to má být autentické a o zásahu v podstatě nevíme, jsme bohužel neuspěli. Po telefonátu, kdy Ivoš začal hrát ještě větší divadlo, každému bylo jasný že od začátku ví přesnou minutu kdy to ,,písknou‘‘, jsme byli ještě víc nervózní. Utrpení nám skončilo zhruba o půl deváté večer, když se konečně rozezněla ta naše nová digitální siréna, ze které se ozývaly hesla jako, požární poplach, svoláváme hasiče atd., a my jsme mohli pod září nového osvětlení ulic běžet k hasičce. Samozřejmě jsme podle neoficiálního rozkazu od bratra Pecy Spáčila neměli v autě nic nachystáno, tak po otevření zbrojnice a převlečení se, ti nejrychlejší cpali do auta Tohatsu, centrálu,hadice a další potřebné věci které jsme měli naštěstí sepsány, spolu se světelnými signály pro strojníky na dorozumívání se mezi čerpadlama. Nevím co všechno by jsme vzali nebo nevzali, kdyby ten papír nebyl. Po výjezdu Ivoš jako řidič neváhal a risknul to po v té době ještě vyfrézované silnici pod Kopečkem, vše probíhalo podle plánu pod majákama a na křižovatkách s pomocí sirény. Po příjezdu bylo pro mnohé velké překvapení, že kluci z Chválkovic to vzali z ostra a dorazili jako první, největší obdiv měli u místních kluků z Droždína, a tak po dobu celého cvičení kolovaly vtipy, že někdo viděl v Samotiškách na kruháči asi půl hodiny kroužit hasičské IVECO! Každá jednotka dostala bod pro umístění čerpadla, my na odbočce k hřišti. Celá situace byla zkomplikovaná objížďkou z důvodu rekonstrukce kruháče v Bystrovanech, takže jsme se za tu dobu setkali s nejedním kamionem z Lidlu a frekventovaným provozem. Po zastavení jsme postavili mašinu na místo, vedle centrálu s halogenovým světlem a začali roztahovat hadice směrem k hřišti, kde měli po Holici čekat kluci z Lošova s CASkou na doplnění vody a hašení požáru, který místní kluci z SDH založili pod hospodou na hřišti. Ivoš ještě kamarádsky zapomněl do směru na Bukovany zaplé dálkové světla, takže všichni kolemjedoucí museli mít ohromnou radost. Po roztažení hadic a nachystání dřevěných přejezdů pro auta už jsme měli z hlediska příprav hotovo. Po pár minutách se přiburácela Lošovská Karosa která nám přejezdy nepřejezdy stejně hadice přejela málem i se mnou a Ivošem, když jsme se chystali je rozšířit. Nezbývalo už nic jiného než pustit vodu, a tak domácí u nádrže začali sát….vodu do čerpadla! Kolem zásahu bylo opravdu hodně přihlížejících, ať už fanoušků nebo jen čumilů. Voda stoupala do kopce a i když jsme měli všichni svítilny nachystané a signály těžce nacvičené z hospody, stejně na sebe všichni jenom řvali : ,,zpomal!‘‘… ,,přidej!‘‘ atd. Všechny auta které chtěly projet dolů jsme posílali pryč, ale jeden řidič(ka) to pořád nedokázal pochopit. Po stažení oken jsme zahlédli v zadu sedícího vysmátého bratra M. Kubáčka z Droždína, tak jsme je chtěli nechat projet. Když jsem je důrazně upozorňoval, že přes přejezdy pomalu, jenom se přední kola Octavie překlenuly přes přejezdy, paní řidička šlápla na plyn a začala Nám ujíždět jak s hadicema, tak s přejezdama. Po hlasitém výroku Ivoše na nezvyklý styl řízení se začal bratr Kubáček rozčilovat a rozhazovat kolem sebe nepublikovatelné výrazy, tak jsme mávli rukou a poprosili o couvnutí. Klečel jsem u přejezdu a na tu chvilku nikdy nezapomenu : Zatáhnutí ruční brzdy,plný plyn a ten odér spojky cítím dodnes!
Poté jsme usoudili, že už tam nepustíme absolutně nikoho. Po pár minutách přidávání a ubírání tlaku vody se z vysílačky ozvala všema očekávaná věta : ,,Konec, sbalte všechno do aut a dojeďte na hřiště‘‘. Po sbalení jsme se vydali na ono hřiště, kde Nás čekalo velmi hezké překvapení. Jídlo a PIVO! Po tom kofolovým ,,klistýru‘‘ jsme okamžitě dali za pravdu přísloví : ,,Hlad je převlečená žízeň‘‘ a vrhli se na stánek s pivem. Poté každý z nás vyfasoval klobásu, někdo i dvě, a chleba.
Celá akce se vydařila, počasí nám přálo a tak se budeme těšit zase na příští příležitost se zdokonalit a získat zkušenosti.
Dne 25.11.2010 sepsal Michal Titz